Historie čínské medicíny

Historie medicíny národa Han v čínské tradiční medicíně je nejdelší a nejbohatší a je prověřena praxí a teorií.

Čínská medicína se zrodila u Žluté řeky a vytvořila svůj vědecký systém. V procesu dlouhodobého rozvoje čínské medicíny se objevilo mnoho známých lékařů, důležitých škol a známých děl.

Léčitelství existovalo v Číně před 3000 lety a tehdy bylo známo přes 10 chorob. Za dynastie Zhou se používaly některé postupy určování diagnózy, jako sledovat nemocného, čichat nemocného, vyptávat se nemocného a měřit jeho puls, léčebné způsoby, léčivé byliny, akupunktura a operace. V době dynastií Qin a Han vzniklo systématické a teoretické dílo s názvem „Vnitřní medicína pro cisáře“. Bylo to první klasické dílo o teorii čínské medicíny. Další dílo o teorii tyfusu a hypochondrie, kde se popisovaly diagnozy a léčební zásady zmíněných nemocí, položilo základ rozvoje klinického lékařství pro budoucí generace. Chirurgie v období dynastie Han měla poměrně vysokou úroveň. Známý lékař Hua Tuo prováděl operace pacientů pod narkózou. V letech 220-589 a v letech  581-960 bylo již dosaženo velkých úspěchů v diagnóze tepny. Známý lékař Wang Su ve svém díle shrnul 24 diagnóz tepen. Tato kniha měla vliv nejen na čínskou medicinu, ale rozšířila se i do zahraničí.

Existovala již díla o akupunktuře a známé knihy o výrobě léků z léčivých bylin, kniha o chirurgii, kniha o příčinách chorob, kniha o pediatrii a první díla o medicíně na světě a další předpisy.

Pokud jde o studium medicíny, za dynastie Song (960-1279), došlo k důležité reformě ve výuce akupunktury. Byly vyrobeny dvě bronzové sochy pro praktikanty, na kterých se posluchači medicíny učili akupunktuře. To mělo velký vliv na další rozvoj akupunktury.

Za dynastie Ming (1368-1644) už existovalo studium samostatného oboru infekčních nemocí jako tyfus a mor.

Od dynastie Ming začala do Číny pronikat západní medicína. Skupina lékařů navrhla, aby se čínská medicína spojila se západní medicínou.